Slaná mořská voda

Když se řekne „moře a oceán“, mnozí z vás si vybaví modré nebe, létající racky, a natolik slanou vodu, že ji nelze vůbec pít. Už jen odsolená mořská voda v některých přímořských letoviscích, kde teče z vodovodního kohoutku, má zvláštní pachuť, a není vhodná např. ani pro přípravu kávy či čaje. Koncentrace soli v oceánech je však natolik vysoká, že byste opravdu spotřebovali obrovské množství pytlů soli, abyste docílili shodného výsledku. V mořích připadá na každý litr vody zhruba 35 gramů soli, takže pro představu – pro bazén o rozměrech 4 x 3 metry, a výšce vodního sloupce 1 metr, byste spotřebovali více než 4 metráky soli.

Není tedy příliš rozumné vytvářet si doma vlastní malé moře, ale můžete vlastnosti slané vody imitovat alespoň ve vaně, nebo ve vířivce. Podmínkou je ovšem odolnost materiálů vůči korozi. Tam je ideální využít mořskou sůl, s původním obsahem minerálů – tedy pouze pro občasnou koupel, nikoli trvale. Pro trvalé využívání mořské soli v bazénech slouží upravená sůl, zbavená jódu, případně dalších prvků, které mohou barvit vodu a způsobovat nepříjemnosti při údržbě bazénové vody.

Solinátor – další využití soli do bazénu https://www.chlorito.cz/morska-sul je pro desinfekční účely. K tomu je však zapotřebí speciální technika, tzv. solinátor. Jím prochází osolená voda (o mnohem nižší koncentraci soli – přibližně 5 gramů solných krystalů na litr) a na elektrodách působením elektrického proudu se do vody uvolňují ionty sodíku a chlóru. Chlorové ionty působí jako desinfekce, nejde tedy o bezchlorový způsob ošetřování vody v bazénu vůči virům a bakteriím, jak se někdo může domnívat.

Rozkladem solného roztoku na elektrodách se uvolněný iont chlóru sloučí s vodíkem a kyslíkem za vzniku kyseliny chlorné a zároveň se vytváří slabý hydroxid sodný, který posouvá pH vody do vyšších (zásaditých) hodnot.