I když je jihoafrické město Oudtshoorn vcelku malé a ztracené mezi tamními horami, přesto i zde mají pochopitelně své muzeum. Stejně jako ho mají, a to často ne jediné, snad i ve všech ostatních městech, přinejmenším v těch, která jsem v oné zemi za posledních víc než dvacet let navštívil.

Pokud se jedná o muzeum v Oudtshoornu, tedy o CP NEL Museum, naleznete ho vlastně přímo ve středu města, poblíž míst, kde končí městský luxus a začíná se to měnit ve standard, za kterým už je jenom chudinská část. Tedy na křižovatce ulic pionýrů a toho pána, jehož jméno město Oudtshoorn nese. Tedy u křižovatky Voortrekker St a Baron Van Reede St., kde byli voortrekkeři místní průkopníci/pionýři a baron Van Reede Van Oudtshoorn byl, pokud vím, pán, který sem plul, aby vystřídal umřeného vládce těchto míst a sám cestou sem umřel.

Pokud přicházíte z té lepší části města, což se dá předpokládat, protože co byste dělali někde na chudé periferii, stačí projít kolem obchodního centra a za ním se dívat po košťatech z pštrosího peří. Protože nejdříve uvidíte po levé straně postavená tato, a po chvilce u kolem nich sedící skupinu černošek, které je tu spolu s dalšími výrobky z tohoto peří prodávají. A to vlastně jenom díky tomu, že už to není to, co to bývalo, a v dnešní době se na rozdíl od minulosti nevyvažuje pštrosí peří zlatem, jak vám poví právě ve zmíněném muzeu, jež je hned vedle těchto svůj byznys provozujících černošek.

CP NEL Museum je na první pohled historickou budovou. A jestli na něm po vstupu někoho něco zaujme, je to vlastně skutečnost, že je pokladna až na konci relativně dlouhé chodby za několika odbočeními do expozic. Takže službu konající personál sice na příchod hosta upozorní zvonek, ale než dojdete k pokladně, dá se zabloudit do skoro poloviny expozic, jež tu mají.

V pokladně samozřejmě zaplatíte a dostanete lístek. Plus vám přes plexisklo nejspíš i něco řeknou a možná tomu budete na rozdíl ode mne i rozumět. Letos se tu platilo za dospělého 50 randů, tedy asi 75 korun, a tím to poprvé za několik mých návštěv zde skončilo. Dřív to bývalo lacinější, ale zase se tu musel člověk při každém příchodu zapsat do knihy, v níž se uvádělo mimo jiné i pohlaví návštěvníka. Takže od letoška už tam zřejmě smějí i ti, kdo se nepovažují ani za muže, ani za ženy a neměli tam tak kdysi svoji kolonku.

A co v tomto muzeu najdete? Je to skoro jako velké Cimrmanovo Muzeum peří. Ale nejen toho. Jak se můžete přesvědčit, pokud se tam někdy dostanete.