Ocelové trubky nás obklopují na každém kroku. Bez potrubí a potrubních systémů nelze dnes existovat. Trubky dělíme podle mnoha hledisek a jednou z možností je roztřídění na tenkostěnné nebo silnostěnné trubky.

Trubky ocelové silnostěnné nemají nejběžnější využití. Právě naopak. Ocelové trubky silnostěnné jsou jedním ze specifických druhů trubek. Za zvlášť silnostěnnou trubku se považuje trubka, kde průměr trubky je v poměru k tloušťce stěny v poměru menším než 6.

Trubky ocelové silnostěnné, někdy uváděné i jako tlustostěnné, dělíme dle způsobu výroby na trubky bezešvé a trubky svařované čili švové. Svařované trubky se vyrábějí zakružováním ocelových plechů a podélným oboustranným svařováním. Potřebné délky trubky, standardně 6 metrů se docílí příčnými svary mezi jednotlivými plechy. Trubky se po sváření tepelně zpracovávají, aby bylo dosaženo normou předepsaných mechanických hodnot.

Bezešvá silnostěnná trubka se vyrábí z plné kulatiny protlačováním přes trn. Tyto trubky se vyrábějí z oceli 11 353, což je jednoúčelová ocel, určena pouze k výrobě bezešvých trubek. Bezešvé trubky jsou výhodné pro další opracování – obrábění. Nevýhodou výroby silnostěnných trubek jsou vysoké náklady. Výhodou je jednoznačně vysoká pevnost a odolnost jak tepelná, tak i proti korozi.

Silnostěnné ocelové trubky mají široké průmyslové uplatnění, převážně v energetickém, petrochemickém a loďařském průmyslu. Další použití můžou být ocelové konstrukce hal, stožáry, mosty a nejrůznější další ocelové konstrukce. Lze je použít i na tlakové nádoby. Využijeme je všude kde je třeba vysoká tepelná odolnost a odolnost proti korozi. Využití najdou i pro přepravu pohonných hmot, horkých plynů a toxických kapalin. Trubky ocelové silnostěnné mohou být z černé oceli nebo nerezové. Nejběžnější jsou trubky z materiálu 11 353 se zaručenou svařitelností závislou na tloušťce materiálu.