Každý si přestavuje zábavu jinak. Někdo si pod pojmem zábava vybaví partu přátel a návštěvu klubu. Někdo zase bude chtít věnovat se oblíbené činnosti jako třeba různé tvoření a podobně. Pro někoho může představovat zábava třeba zaběhat si maraton. Představy má každý jiné. Jisté je, že zábavu k životu potřebujeme, protože ta je kořením našeho života. Života, který je plný povinností a zodpovědnosti.

Když sledujeme historii, nacházíme na důkazy toho, že člověk se od pravěku rád bavil a ačkoli měl co dělat, aby si zajistil živobytí a existenci, nikdy se nezdráhal najít si čas na to, aby vymyslel něco, čím by se pobavil. Začalo to jeskynními malbami, pokračovalo to vymýšlením různých her. Historie společenských her je ostatně stará jako lidská civilizace sama.

Společenská událost

Ovšem zábavu si často spojujeme se společenskými událostmi. Když vyrazíme na ples, taneční večer nebo ti mladší na diskotéku. I tanec provází člověka od počátku civilizace. Dříve měl především rituální a náboženský charakter a u primitivních národů je tomu tak dosud a i vesnické taneční zábavy mají své rituální prvky, které souvisejí s koloběhem přírody a úrody. Zároveň ovšem existovaly tance bojové, především ve starověké Spartě.

Tanec rozhodně nepatřil jen do rytířských sálů na hradech a zámcích.
Tanec se velmi často objevuje také ve výtvarném umění. Taneční motivy najdeme na starých rytinách, kresbách a obrazech.
Jak se prastaré tance jmenovaly? Ve starověké Spartě najdeme tance převážně bojové, které se jmenovaly: Gymnopaideia, Pyrrhické, Embaterion. Ve starověkých Athénách tancovali tance oslavující bohy Apolóna a Dionýsa a mezi tyto tance patřili tance Hyporchema, Tirbásis. Tyto tance využívají hodně pantomimu.
Ve středověku se setkáváme s velmi morbidním tancem zvaným Tanec smrti. Někteří lidé v období morových epidemií věřili tomu, že tancem je možné předejít onemocnění morem.
Tradiční středověké tance se jmenovali estampie a carola. Samozřejmě jiné tance existovaly na hradě a jiné v podhradí. Lidové tance se vždy odlišovaly od těch, kterým se věnovala šlechta.